Od té doby, co byl člověkem objeven, hrál oheň hlavní roli v našich všedních životech nejen jako praktický nástroj pro světlo, teplo a odražení nebezpečí, ale také jako vyobrazení lidského ducha a jako posvátný element používaný při rituálech a uctívání.
Vlastní vztah mezi ohněm a duchovností může být spatřován napříč mnoha rozdílnými kulturami a náboženství přes celé věky. Ten samý plamen, který dnes hoří při Olympijských hrách, připomíná plamen starověkých Řeků, který hořel na počest Dia během hlavních náboženských svátků. V Bibli se mnohokrát objeví Bůh před člověkem v podobě svatého ohně, jako je hořící keř, který hovoří s Mojžíšem. Agni, hinduistický bůh ohně, je zmiňován ve védských hymnech více než jakékoliv jiné božstvo a hinduisté uctívají jiné bohy především ohnivými rituály. Je to proto, že ze čtyř elementů (země, voda, oheň a vzduch) je oheň jediným elementem, který nemůže být znečištěn.
Zatímco praktiky a víra obklopující duchovní význam ohně se liší od člověka k člověku, je nepochybné to, že oheň má schopnost uklidňovat a poskytovat pohodlí. Ať už se nahříváme u ohně o zimním večeru nebo jíme večeři při svíčkách, jenom pohled do plamene dokáže spálit jakýkoliv negativní pocit a pozvednout našeho ducha.